Uniformy železničářů z roku 1900
Na přelomu století železniční doprava díky novým technickým prostředkům byla již značně pokročilá. Prozrazuje to na obrázku v pozadí tehdejší rychlíková lokomotiva, která mohla vozit vlaky rychlostí 90 km/h. V této době jezdily i přímé linky Vídeň—Přerov—Krakov, Vídeň— České Budějovice—Plzeň—Cheb— Karlovy Vary rychlostí 80 km/h a měly již jídelní a lůžkové vozy. Osvětlení v nich bylo plynové a vytápění z parní lokomotivy. Z této doby pocházejí všechna naše nádraží a staniční budovy, například Praha hlavní nádraží (z roku 1909 mimo novou odjezdovou halu). České Budějovice (1907), Plzeň (1907) a jiná. Zatímco v roce 1860 pracovali strojvedoucí a topiči denně čtrnáct hodin, před rokem 1900 se jejich pracovní doba zkrátila na dvanáct hodin denně. Od devadesátých let se také pro železničáře vedle německých předpisů začaly tisknout i předpisy v jazyce českém. Zkoušku z nich však mohli skládat jen ti, kteří předtím úspěšně složili zkoušku z němčiny. I v uniformách se mnohé změnilo. Na obrázku A je provozní zřízenec s typickou železničářskou taškou. Na obr. B je staniční zřízenec, vedle stojí v pracovních šatech (C) strojvedoucí. Přednosta stanice (D) má parádnější uniformu než jemu podřízení staniční úředníci (E), kteří zastávali tehdy v podstatě funkci výpravčích.