Once upon a time in the small town of Horní Jiřetín, nestled deep in the picturesque landscapes of the Czech Republic, stood a charming old inn called Hostinec U Jezeří. This beloved establishment had been a gathering place for locals for generations, and its history was etched into the walls. The inn was located near a serene lake, surrounded by lush greenery and rolling hills. Its rustic exterior was adorned with colorful flowers cascading from window boxes, inviting travelers and villagers alike to enjoy its warm and welcoming atmosphere. The story of Hostinec U Jezeří began many years ago when a young couple, Josef and Marie, decided to turn their humble farmhouse into a place where weary travelers could find respite. With their genuine kindness and exceptional culinary skills, the inn soon became renowned for its mouthwatering homemade Czech delicacies. Visitors from nearby towns and even distant cities would flock to Hostinec U Jezeří to savor Josef's famous goulash, fluffy dumplings, and Marie's delectable apple strudel. It wasn't long before the inn's reputation spread far and wide, attracting tourists from across the country. As the years passed, the inn became a pillar of the community. Neighbors would gather there to celebrate special occasions and share stories, creating a sense of camaraderie that made Horní Jiřetín feel like a close-knit family. One winter's night, a blizzard swept through the town, leaving the roads impassable and many stranded. But the doors of Hostinec U Jezeří remained open, offering warmth, comfort, and solace to those in need. Josef and Marie welcomed everyone with open arms, serving steaming bowls of soup and hot cocoa, spreading cheer despite the storm raging outside. Over time, the inn became more than just a place to eat and rest; it became a symbol of hope and resilience. It stood as a testament to the power of community and the generous spirit of the people of Horní Jiřetín. Today, Hostinec U Jezeří continues to flourish under the care of Josef and Marie's grandson, Tomas. He inherited not only the inn but also the legacy of hospitality and love that his grandparents had fostered. The walls of the inn still hold the memories of countless heartwarming moments shared by locals and travelers alike. Whether it's a bustling summer afternoon or a cozy winter evening, Hostinec U Jezeří remains a haven for all who seek a taste of traditional Czech cuisine and a slice of genuine Czech hospitality. It continues to bring joy, laughter, and a sense of belonging to the people of Horní Jiřetín, reminding them that, in this humble inn, they will always find a home away from home.

Byl jednou ve velkém lese krásný hostinec s názvem U Jezeří. Nacházel se v malebné vesničce Horní Jiřetín, která se rozkládala na úpatí zelených hor. Hostinec byl oblíbeným místem pro všechny obyvatele okolí, kteří sem rádi zavítali na dobré jídlo a pití. Majitel hostince, pan Ježek, byl velmi pozorný a vždy se snažil, aby se jeho hosté cítili jako doma. Jídlo, které se podávalo, bylo vždy čerstvé a chutné, a pivo, které se vařilo v hostinci, bylo nejlepší ve městě. Jednoho krásného letního dne se do hostince přiřítil malý jezevec jménem Ježíšek. Ježíšek byl velmi vyčerpaný a hladový. Pan Ježek okamžitě našel malému jezevci místo k posezení a nabídl mu něco na zub. Ježíšek měl hlad jako vlk, takže si objednal obrovský talíř guláše a velkou sklenici zlatavého piva. Když skončil s jídlem, byl plný radosti a vděčnosti. Pan Ježek se poklonil, že mu mohl pomoci, a zeptal se, jak je možné, že malý jezevec měl takový hlad. Ježíšek tento svůj příběh: "Byl jsem velmi zmatený, když se mi strhla boule na jezeře nedaleko odsud. Strávil jsem celé odpoledne plaváním sem a tam, než jsem našel cestu zpátky. Byl jsem tak unavený, že jsem nemohl najít cestu domů a ocitl jsem se ztracený v lese. Byl jsem tak vděčný, že jsem narazil na váš hostinec." Pan Ježek byl velmi litostivý a nabídl Ježíškovi, že mu pomůže najít cestu domů. Vzal jezevce za ruku a vyšel s ním ven. Hledali společně až do soumraku, ale cesta domů byla stále neznámá. Náhle se rozhostila tichá melodie větru a Jezero se otevřelo do jasně osvětleného světa. Bylo to krásné místo, plné zvířat a světlušek. Byla to země, kterou Jezero stvořilo pro všechny ztracené tvory. Ježíšek byl nadšený a věděl, že našel svůj domov. Pan Ježek se rozloučil a s radostí se vrátil zpět do hostince. Od té doby byl hostinec U Jezeří nejen místem, kde mohli lidé najít dobré jídlo a pití, ale také místem, kde se vyprávěly příběhy o Ježíškovi a jeho dobrodružství. A pokud někdo z blízkých ztratil cestu, hostinec U Jezeří byl vždy prvním místem, kam se obrátili pro pomoc. A tak hostinec U Jezeří stále zůstává místem, kde se schází lidé, aby se pohostili, zahráli si karty a vychutnali si kouzelnou atmosféru vesničky Horní Jiřetín. A Ježíšek? Ten zůstal v Jezerech, strážil ztracené a přinášel radost všem, kteří na něho narazili.

Once upon a time in the small village of Horní Jiřetín, nestled in the picturesque countryside of the Czech Republic, there stood a charming little inn called "Hostinec U Jezeří." The inn was known far and wide for its warm hospitality, delicious food, and captivating stories shared over a glass of fine Czech beer. The inn's history dated back several generations, and it had become an integral part of the village's social fabric. Many of the locals had fond childhood memories of spending evenings at U Jezeří, listening to the tales spun by the innkeeper, Oldřich, who seemed to possess an endless supply of intriguing stories. One chilly winter evening, a young traveler named Anna arrived in Horní Jiřetín, seeking shelter from the biting cold. She had lost her way while exploring the nearby forests and stumbled upon the inn, its warm inviting lights drawing her in like a moth to a flame. As she stepped inside, the aroma of hearty Czech cuisine filled her nostrils, and she knew she had found a cozy haven. Anna took a seat near the crackling fireplace and ordered a bowl of traditional goulash and a glass of mulled wine. As she sipped her wine, she couldn't help but notice the curious glances the other patrons exchanged with Oldřich. Intrigued by their silent communication, Anna mustered up the courage to approach the innkeeper and inquire about their interaction. Oldřich, a wise man with a twinkle in his eye, welcomed Anna warmly and invited her to join him at a table in the corner. He explained that the inn was not only a place for good food and drink but also a hub for storytelling, where the locals shared their most extraordinary experiences. He offered to share a story himself, one that had been passed down through generations of innkeepers. The tale Oldřich began to spin took Anna back to a time long ago, when the inn was just a humble farmhouse. One winter's night, during a fierce snowstorm, a weary traveler sought refuge at the farmhouse's doorstep. The kind-hearted innkeeper at the time, Jezeří, welcomed the stranger inside, providing him with a warm bed and a comforting meal. Little did they know that the traveler was a sorcerer in disguise. In gratitude for their kindness, the sorcerer bestowed a magical gift upon Jezeří and his humble abode. From that day forward, the inn became a place where stories came to life. The walls whispered secrets, the fire crackled with tales untold, and every guest who entered U Jezeří had a story to share, whether they knew it or not. As Oldřich finished recounting the enchanting story, the inn suddenly became alive with animated conversations, as if the very walls were eager to hear more tales. Anna looked around in awe, her own imagination ignited by the words of the innkeeper. From that moment on, U Jezeří became her home away from home, a place where she found comfort, companionship, and the inspiration to pen her own extraordinary stories. And so, U Jezeří continued to thrive, drawing travelers from near and far who sought not only warmth and nourishment but also the magic of stories that seemed to dance in the air. Its legacy as a sanctuary for storytellers remained intact, ensuring that the inn, Hostinec U Jezeří, would forever be cherished as a treasure in the heart of Horní Jiřetín.

Bylo jednou v malé vesničce Horní Jiřetín na okraji lesa krásné jezírko. Okolo něj se rozprostírala zelená louka a v jejím středu stálo nádherné hostincek. Jeho jméno bylo U Jezeří a byl velmi oblíbený mezi obyvateli vesnice i návštěvníky z širokého okolí. Hostinec U Jezeří nebyl jen obyčejným hostincem, byl to kouzelný a zázračný místo plné přátelství a radosti. Jeho majitel, pan Ervín, byl přátelský a vstřícný muž, který se o své hosty staral jako o vlastní rodinu. Jeho žena, paní Helena, byla mistrovská kuchařka a její pokrmy dokázaly zahřát srdce každého, kdo je ochutnal. Jednoho krásného letního dne se do vesnice blížilo velké horko. Lidé se shromažďovali v hostinci U Jezeří, aby se osvěžili a odpočinuli si. Pan Ervín přivítal každého hosta s úsměvem a natočil mu sklenici studené limonády. Děti se bavily na dětském hřišti u jezera a všichni byli spokojení. Najednou se ze lesa ozvalo tiché šepotání. Lidé zůstali poslouchat a zjistili, že lesní víly se rozhodly zpříjemnit jim čas. Věděly, jaké je horko, a tak naplnily každou sklenici limonády chladivou osvěžující vodou z jezírka. Hostinec U Jezeří se stal ještě oblíbenějším místem. Lidé přicházeli nejen kvůli skvělému jídlu a pití, ale také aby viděli, jaký zázrak se odehraje, ať už je horko nebo zima. Při chladném počasí víly zapálily v krbu plameny, které zahřívaly celý hostinec, a při horku ochlazovaly vzduch. Hostinec U Jezeří se stal místem, kde se rodily přátelství a kde se plnily sny. Každý host se v něm cítil jako doma a vždy se sem rád vrátil. Pan Ervín a paní Helena byli šťastní, že mohou svými službami přinášet radost lidem přicházejícím z daleka i z blízka. A tak hostinec U Jezeří zůstal kouzelným místem, které prošlo generacemi a stalo se neodmyslitelnou součástí vesnice Horní Jiřetín. Až dodnes tam můžete potkat paní Helenku vyndávající z pece čerstvé, vonící koláče a pana Ervína s úsměvem na tváři točícího pivo nebo nalévajícího limonádu. Ať už je horko nebo zima, hostinec U Jezeří vždy vítá své hosty s otevřenou náručí a poskytuje jim chvilky odpočinku od každodenního shonu. Místo, kde se zázrak stává skutečností a kde se splní nejkrásnější sny.