Návěštní terče

Návěštní terče


Při nepravidelném návěštění se používají speciální terče, podle nichž se strojvedoucí musí řídit. Na kresbě signalista přikazuje terčem „zpomalit jízdu" (1). Terč 2 značí stůj, terč 3 značí volno. Tak tomu bylo až do druhé světové války, kdy u nás platila bílá barva pro návěst volno. Pak byly zavedeny jednotné evropské návěštní signály; volno se vlakům návěští zeleným světlem, výstraha žlutým světlem, povolení posunu bílým světlem, zákaz posunu modrým světlem a červené světlo značí stůj. Na kresbě také vidíte železničářskou uniformu používanou u nás od roku 1925 do roku 1952. V pozadí je objekt stanoviště strážníka trati. Na střeše je návěštní zvon, který připomínal klobouk čínských kuliů, proto se tomuto zařízení přezdívalo „Číňan". V těchto dnes již historických dobách nebyla elektronická automatická ná věstidla jako dnes, a tak všichni železničáři ve službě měli velkou zodpovědnost. Jednotné postupy při signalizaci byly nezbytné, a to bez ohledu na počasí či denní dobu. To vtisklo železničářům charakteristické vlastnosti — kázeň, přesnost, svornost ve službě i mimo ni, smysl pro odpovědnost i obětavost. Bez toho by tehdy vlaky nejezdily.



Comments