Kiosek v kláštěře - Panenský Týnec

Bylo jedno slunečné odpoledne v malém městečku Panenský Týnec, který byl proslulý svým klášterem. Klášter byl založen v 12. století a byl obklopen malebnou přírodou. Místní obyvatelé se často zastavovali u klášterního Kioseku, malého stánku, který prodával drobné občerstvení, jídlo a nápoje. Jednoho dne přijelo do města několik cestovatelů, kteří mluvili o ztraceném pokladu, který se měl nacházet ve starobylém klášteře. Pověsti o tomto pokladu obcházely již dlouho, ale nikdy se nikomu nepodařilo jej najít. Cestovatelé se rozhodli zůstat v Panenském Týnci, aby prozkoumali klášter a zjistili pravdu o ztraceném pokladu. Když zaslechli o Kioseku, pověsili kolem něj plakáty, na kterých nabízeli odměnu za jakékoliv informace o pokladu. Lidé byli nadšeni a začali vyprávět různé příběhy a legendy, které s pokladem souvisely. Jedním z těch, kdo přišli s příběhem, byl starý muž z okolí, který tvrdil, že kdysi viděl tajemnou chodbu v klášteře, která by měla vést ke skrytému pokladu. Cestovatelé se rozhodli požádat starého muže, aby je provedl po klášteře a ukázal jim tuto tajemnou chodbu. S dovolením od opata kláštera se vypravili na jejich dobrodružství. Po hodinách procházení tajemnými chodbami, které byly plné prachu a pavučin, dorazili ke kamenné zdi, která byla plná záhadných run. Až když jeden ze cestovatelů instinktivně ťukl na správný kámen, otevřela se tajná dveře, která jim umožnila vejít do jeskyně. Jeskyně byla plná pokladů, zlatých mincí, drahokamů a vzácných relikvií. Cestovatelé byli ohromeni tím, co spatřili. Věděli, že jejich hledání se vyplatilo a jejich odhodlání bylo odměněno. Rozhodli se však, že poklad nevezmou pouze pro sebe, ale že poměří svůj nález s ostatními obyvateli Panenského Týnce. Tak se cestovatelé vrátili zpět do města a na náměstí se sešli obyvatelé Panenského Týnce. Povídali si o jejich dobrodružství a ukázali jim poklad, který našli. Lidé byli šťastní a vděční za takovou odměnu za svou pradávnou historii. Rozhodli se, že část pokladu bude předán klášteru, aby měl dostatek financí na opravy a udržování, a zbytek bude použit na podporu města a jeho obyvatel. Tak začalo nové období pro Panenský Týnec, obyvatelé byli bohatí a klášter byl plný života. Kiosek při klášteře si začal rozšiřovat svou nabídku a stal se oblíbeným místem pro setkávání a povídání si. Lidé z celého kraje přijížděli, aby viděli poklad a nasáli atmosféru tohoto zvláštního místa. Takto pokračovala legenda o Kiosku v klášteře v Panenském Týnci ještě mnoho let a přivedla do města mnoho zvědavých cestovatelů a turistů.

Bylo jednou v malé vesnici Panenský Týnec u lesa klášter, ve kterém žilo mnoho mnichů. Tito mnichové se věnovali modlitbám, studiu a pomáhání lidem ve vesnici. Klášter byl známý svými krásnými zahradami a úžasnými sochami božích služebníků. A přímo před vstupem do kláštera byl malý kiosek. Tento kiosek patřil jednomu z mnichů, mnichu Tomášovi. Byl to veselý, laskavý a štědrý muž. Každé ráno vstával brzy a chodil do vesnice, aby nakoupil čerstvé zeleniny a ovoce. Poté se vrátil zpět do kláštera a otevřel svůj kiosek. Lidé z vesnice věděli, že když potřebují čerstvé a dobré potraviny, mohou se spolehnout na mnicha Tomáše. Jeho zelenina byla vždy čerstvá, ovoce sladké a chleba voňavý. Mnich Tomáš vždycky prodal to nejlepší, co měl, za velmi přijatelnou cenu. Jednoho dne se do vesnice dostala zpráva, že královna z nedalekého města plánuje přijet na návštěvu kláštera. Vesničané byli nadšení a začali se připravovat na příjezd královny. Chtěli, aby klášter i vesnice vypadaly krásně a upraveně. Mnich Tomáš se rozhodl, že pomůže. Připravil velkou košíkovou zeleninu, která by se hodila k nádhernému květinovému aranžmánu, který se měl umístit před klášterem. Všichni byli nadšení a vděční mnichovi Tomášovi za jeho pomoc. Královna dorazila a byla okouzlena krásou kláštera a vesnice. Viděla, jak je všechno laděné dohromady a jak krásné aranžmá zeleniny a květin zdobí klášterní předzahrádku. Královna byla velice dojatá. Rozhodla se, že klášter i vesnici odmění. Následující den vzkázala, že každý rok bude královna navštěvovat klášter a vesnici. A jak přijde, budou Petr a Pavel, nejstarší vesničané, vozit nejlepší plodiny ze svých zahrad a dávat je mnichovi Tomášovi na prodej. Peníze, které takto získají, půjdou na dobročinné účely a na opravy kláštera. A tak mnich Tomáš s nadšením pokračoval v poskytování svých výborných potravin z kiosku. Každý den byl hbitý a plný radosti, protože věděl, že tím pomáhá nejen svému klášteru, ale i celé vesnici. A tak z kiosku v klášteře Panenský Týnec se stal nenahraditelný zdroj potravin, naděje a štěstí pro všechny. A mnich Tomáš s radostí pokračoval ve své službě pro dobro všech lidí ve vesnici a okolí.